Na mírném svahu pod silnicí Hartmanice-Železná Ruda byly postupně vystaveny tři skupiny domů.
Nejblíže k silnici stávala brusírna zrcadlového skla zvaná Gross-Werke. Brousící stroje byly poháněny pomocí vodních kol, na která dopadala voda vedená náhonem a vantroky ze Slatinného potoka.
Při nynější asfaltové silničce pracovala pak pila a hamr. Naproti nim stával velký statek Wasserhausl se zvoničkou, který byl zničen zásahem granátu 4. 5. 1945.
Směrem k potoku stála škola a při náhonu ze Zhůřeckého potoka kovárna.
Na přelomu 19. a 20. století zde žilo přes 300 obyvatel. Práce v brusírně skla spolu s drobným zemědělstvím jim zajišťovaly skromné živobytí.
Krize ve sklářském průmyslu ve 30. letech 20. století donutila některé osadníky odejít za lepším. Židovským majitelům A. Pollakovi a G. Fürthovi byly nemovitosti konfiskovány Velkoněmeckou říší po obsazení Sudet.
