Od roku 1720 osidlují toto místo dřevaři. Jejich počet se zvyšuje po dostavbě plavebního kanálu. K dalšímu rozvoji osady dochází po roce 1822, kdy je zde Leopoldem Schnudermayerem postavena sklářská huť. Sklárna měla zužitkovat především odpadové dřevo, které se nehodilo k další plavbě kanálem. Vyrábí se tu duté, tabulové, křišťálové a především lékárnické sklo.
Na přelomu 19. a 20. století byla sklárna modernizována, provoz zahájila i brusírna skla na benzinový pohon. Roku 1922 zaměstnávala sklárna až 180 zaměstnanců a vyvážela výrobky do celého světa. V té době patřila akciové společnosti Stölzle´s Söhne. Provoz ukončila v důsledku hospodářské krize až roku 1930.
V době 1. československé republiky zde bylo známé středisko zimních sportů. Lyžaři skákali na několika skokanských můstcích a používali upravené běžkařské trasy. Turisté využívali i hraniční přechod Zvonková-Schöneben.
