Když koncem 18. století vydal knížecí lesmistr Václav z Feldecku pokyny pro plavbu dřeva na Šumavě, byli současně přizváni i zkušení dřevaři z Horních Rakous, Štýrska a Bavorska, pro něž se musely založit nové osady. Jednou z nich se roku 1801 stala také Horní Ždánidla.
O více jak 100 let později zde v 15 domcích žilo na 122 obyvatel.
Život zde byl hodně těžký a sníh tu třeba ležíval až do konce dubna. Jelikož většina mužů pracovala v lese, starost o hospodářství zůstávala na ženách a dětech. Místní ženy nosily na zádech v nůších trávu pro dobytek i ze vzdálenosti několika kilometrů.
Obyvatelé se kromě dřevařství živili také tkaním lnu na tkalcovských stavech.
Pitná voda tekla napříč svahem v upraveném korytu a na každé její znečištění se hledělo jako na travičství.
Z celé vsi se dochovaly pouze zbytky základů domků a kamenné snosy ohraničující bývalá políčka a louky.
